header

Příběh Petera Mončeka

Příběh Petera Mončeka

 

Kvůli hemofilii si Peter Monček zažil své. Na své zahradě v Opatovej v Trenčíně vzpomíná na útrapy, které mu nemoc způsobuje již od dětství. Nechtěli jej přijmout do školky – ze strachu z péče o dítě s hemofilií. Ve škole byla situace lepší a Peter si našel dobré kamarády, kteří mu pomáhali a podporovali ho. A to dokonce do té míry, že jej ochotně dovedli domů v případě, že to kvůli krvácení do kloubů nezvládl sám.

Když ale Peter mluví o svém dětství, nemůže vynechat vzpomínky na nemocnici, ve které trávil neskutečné množství času. Jak sám říká, někdy zde býval dokonce až dva týdny měsíčně. Přesto se mu ani zde nedostalo takové péče, jakou by jeho tělo potřebovalo. Důvod byl jednoduchý, taková léčba tehdy prostě nebyla k dispozici. „Používala se čistá krev, později krevní plazma. Až ve vyšším věku jsem se dozvěděl o profylaxi, která u nás ale ještě nebyla dostupná,“ vzpomíná Peter.

„Jednou, to mi bylo 22 nebo 23 let, jsem přišel do nemocnice a tam mi řekli, že mi jen aplikují léčbu a za pár desítek minut můžu odejít. Nechtěl jsem tomu vůbec věřit. Měl jsem sbalené pyžamo a čekal jsem, že tam strávím další týden nebo dva. Ta zpráva mě velmi potěšila. Dodneška si vzpomínám, jak byli doma překvapení, když jsem se vrátil. Později jsem se naučil aplikovat si léčbu sám a mohl jsem si ji brát domů,“ říká.

Dnes Peter tvrdí, že mu profylaxe přinesla do života radost a svobodu. Nedostupnost kvalitní péče v době jeho dospívání se však na jeho zdravotním stavu bezpochyby podepsala. I přes přetrvávající problémy s chůzí si našel stabilní práci v knihovně, kterou má rád, a je také aktivní ve Slovenskom hemofilickom združení, kde organizuje letní rehabilitační pobyty pro hemofiliky různého věku.

https://liberatelife.sk/spoznaj-nasich-hrdinov/peter

Moncek
Moncek
Moncek

NP-13150, říjen 2020